Zajímavé projevy počasí v roce 2024

7.1 Mimořádně teplá a srážkově bohatá zima 2023/2024

Zima 2023/2024 byla na území ČR mimořádně teplá a srážkově bohatá. Dle průměrné sezonní teploty vzduchu a srážkového úhrnu na území ČR se zima 2023/2024 řadí jako 2. nejteplejší a na srážky dosud vůbec nejbohatší v řadě od sezony 1961/1962.

Průměrná teplota vzduchu na území ČR za zimu 2023/2024 (+2,4 °C) byla o 3,1 °C vyšší než normál 1991–2020. Teplejší byla pouze zima 2006/2007 s průměrnou teplotou +2,7 °C. Všechny zimní měsíce měly kladnou odchylku průměrné měsíční teploty vzduchu od normálu. Prosinec 2023 byl velmi teplý (odchylka +2,5 °C) a leden 2024 teplotně normální (odchylka +0,9 °C). Mimořádně teplý byl únor 2024 s rekordní odchylkou průměrné teploty od normálu +6,1 °C.

Rekordně vysoká odchylka od normálu jako v únoru 2024 (+6,1 °C) nebyla dosud zaznamenána pro žádný měsíc roku v období od roku 1961. Zatím nejvyšší kladnou odchylku od normálu měl leden 2007 (+4,5 °C od normálu 1991–2020). Únor 2024 byl výrazně teplejší (o 2,0 °C) než doposud nejteplejší únory zaznamenané v letech 1966 a 2020 a byl dokonce teplejší než většina březnů.

Po většinu zimní sezony se teplota vzduchu pohybovala nad hodnotou normálu a často velmi výrazně. První velmi teplé období trvalo od 11. prosince až do 6. ledna a bylo ukončeno prudkým ochlazením. Průměrná teplota vzduchu na území ČR mezi 6. a 8. lednem klesla o více než 10 °C. Po chladnějším období s teplotou pod hodnotou normálu následovalo velmi dlouhé a nebývale teplé období, které trvalo od 22. ledna až do 15. dubna, tedy velkou část zimní i jarní sezony. Průměrná denní teplota se pohybovala výrazně nad hodnotou normálu téměř ve všech dnech tohoto období, pod hodnotu normálu klesla pouze na několik ojedinělých dní. V tomto 85denním období byla teplota nad hodnotou normálu o 1 °C a více v 78 dnech, v 56 dnech o 4 °C a více a v 11 dnech dokonce o 8 °C a více.

V únoru denní maxima teploty vzduchu přesahovala 10 °C téměř ve všech dnech a v 7 dnech vystoupala alespoň na jedné stanici standardní sítě ČHMÚ nad 15 °C. Nejvyšší denní maximum teploty vzduchu za zimní sezonu 18,7 °C bylo naměřeno dne 27. února na stanici Karviná.

Ačkoliv byl únor dle průměrné teploty velmi extrémní, nebylo dosaženo absolutního maxima teploty vzduchu pro únor naměřeného na území ČR, které činí 22,0 °C (27. únor 1994, Český Krumlov). Ani počet dní, kdy byla na našem území naměřena maximální teplota 15 °C a více, nebyl nijak výjimečný. Vyšší počty těchto dní byly naměřeny v letech 1966, 1990, 1998 a 2019. Na únor výrazně vysoké teploty však přetrvávaly po celý měsíc, odchylka průměrné denní teploty na území ČR od hodnoty normálu setrvávala v rozmezí +3 až + 9,5 °C. V žádném dni měsíce nebyla průměrná teplota na našem území nižší než 2 °C a pouze v 5 dnech nižší než 4 °C. V letech od roku 1961 byla průměrná teplota nižší než 2 °C dosažena nejméně v 7 dnech (a to v letech 2002 a 2007) a pod 4 °C nejméně ve 12 dnech (v roce 1998).

Za zimu 2023/2024 spadlo na našem území v průměru 203 mm srážek (160 % normálu 1991–2020). Všechny tři zimní měsíce byly srážkově nadnormální. Nejvíce srážek spadlo na území ČR v prosinci (92 mm, 200 % normálu), v lednu a únoru to bylo 55 a 56 mm, což představuje 125 % resp. 151 % normálu.

Vydatné srážky v období 19.–26. prosince společně s vývojem teploty vzduchu a následné tání významného množství sněhové pokrývky vyvolaly na konci prosince povodňovou odezvu, která pokračovala i v lednu. Na hřebenech Krkonoš bylo naměřeno za toto období až 300 mm srážek. Na některých stanicích (Krkonoše, Jizerské hory) bylo dosaženo až 100letých hodnot 6denních úhrnů srážek. Na Šumavě a v Orlických horách až 20letých hodnot. Podrobné hodnocení této situace lze nalézt v Klimatologické ročence 2023 nebo zprávě „Povodně na území České republiky v prosinci 2023 a lednu 2024“ (únor 2024).

Synoptická situace:

V únoru 2024 se prostor střední Evropy velmi často nacházel na přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu nad severozápadní a západní Evropou, což mělo za následek častý příliv teplého vzduchu od jihu až jihozápadu. Po většinu období 1. dekády převládala zonální cirkulace. Mezi rozsáhlou oblastí, pásem nízkého tlaku vzduchu nad severní a severovýchodní Evropou a oblastí vysokého tlaku vzduchu nad jižní Evropou, se udržovalo v rovnoběžkovém směru výrazné zvlněné frontální rozhraní zasahující od Britských ostrovů, přes Německo a Polsko až k Černému moři. Střední Evropa a Česká republika se nacházela v oblasti výraznějšího barického gradientu, tedy v čerstvém proudění a po většinu období v teplejší vzduchové hmotě. A právě kombinace teplejšího vzduchu se zesíleným větrem byla na četných místech příčinou fénového efektu a pro únor nebývale vysokých teplot. Během druhé dekády nabrala cirkulace smíšený charakter, když se brázda rozšířila ze severozápadní a západní Evropy i do oblasti Evropy střední, přes kterou přecházely jednotlivé tlakové níže, střídané výběžky vysokého tlaku vzduchu. V tomto období byl charakter proudění proměnlivý a docházelo při něm ke svižnému přechodu front (převážně okluzních) a střídání chladnějších oceánských vzduchových hmot od severozápadu až západu s teplejšími od jihozápadu. Výraznější vpád teplejšího vzduchu se odehrál např. kolem poloviny měsíce. Během třetí dekády se nad východním Atlantikem a severozápadní Evropou prohloubila opět brázda nižšího tlaku vzduchu, do střední Evropy se obnovilo teplé jihozápadní proudění, jen občasně narušené přechodem studených front od západu, které při postupu přes naše území k východu do vyššího tlaku slábly. Brázda nízkého tlaku vzduchu se v závěru měsíce začala prohlubovat do západní a následně jihozápadní Evropy, kde se z ní oddělila hluboká tlaková níže pojmenovaná Dorothea, která postoupila nad oblast centrálního Středomoří. Charakter proudění se tak v samém závěru změnil z jižního na jihovýchodní a přílivem teplejšího vzduchu, převážně ve vyšších hladinách atmosféry, spojeného s tvorbou inverze.

7.2 Mimořádně teplé jaro a časný tropický den

Jaro 2024 se dle průměrné sezonní teploty vzduchu na území ČR řadí jako dosud nejteplejší v řadě od roku 1961. Pro jarní sezonu byla průměrná teplota vzduchu na území ČR (10,5 °C) o 2,2 °C vyšší než normál 1991–2020. Dosud nejvyšší hodnota pro jaro 2007 tak byla překonána poměrně výrazně o 0,6 °C. Mimořádně teplý byl březen (odchylka průměrné teploty od normálu +3,8 °C) a stal se dosud vůbec nejteplejším zaznamenaným. Duben a květen byly teplotně nadnormální (odchylka +1,5 a +1,4 °C).

Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole 7.1, na jaře pokračovalo mimořádně teplé a dlouhé období započaté již v lednu. Průměrné denní teploty často výrazně nad hodnotami normálu přetrvávaly až do 15. dubna. Velmi teplá byla epizoda od 23. března do 15. dubna, kdy denní maxima vzduchu na našem území často přesahovala 20 °C. Dne 1. dubna nastal první letní den roku 2024, denní maxima teploty dosáhla 25 °C a více na 11 stanicích standardní sítě ČHMÚ. Dne 7. dubna byl zaznamenán první tropický den (den s maximální teplotou vzduchu 30 °C a vyšší), a to na 3 stanicích standardní sítě ČHMÚ (České Budějovice 30,9 °C, Praha, Komořany 30,6 °C a Čáslav 30,1 °C). Jednalo se o nejčasnější záznam tropického dne v historii pozorování. Ten byl dosud datován na 21. dubna z roku 1968 na stanici Děčín. V první polovině dubna nebyla teplota nad 30 °C na našem území dosud zaznamenána.

Od 16. do 26. dubna následovalo chladnější období s teplotou pod hodnotou normálu. Po většinu května se opět průměrná denní teplota vzduchu držela nad hodnotou normálu. Denní maxima teploty vzduchu často přesahovala 25 °C, nicméně další tropický den nastal až 18. června.

Synoptická situace:

V průběhu posledních březnových dnů se nad východním Atlantikem a západní a jihozápadní Evropou zformovala brázda nízkého tlaku. Fronty postupující do střední Evropy od západu slábly a rozpadaly se nad Německem nebo dále při postupu nad naše území. Nad střední Evropu se zvýrazňovalo jihozápadní, postupně až jižní proudění, které přineslo do střední Evropy teplý vzduch, jehož příliv vyvrcholil na počátku dubna, kdy teplota v hladině 850 hPa dosáhla až 13 °C. Příliv teplého vzduchu byl 1. dubnový den ukončen studenou frontou, za kterou v následujících dnech přecházely v západním oceánském proudění přes střední Evropu v rychlém sledu jednotlivé frontální systémy. Kolem poloviny první dekády se v oblasti východního Atlantiku a severozápadní a západní Evropy prohloubila opět brázda nízkého tlaku a po její přední straně se do střední Evropy obnovil příliv velmi teplého vzduchu od jihozápadu, kdy teplota v hladině 850 hPa dosáhla až 17 °C. Na konci 1. dekády se brázda nízkého tlaku vzduchu pozvolna rozšířila do střední Evropy, kde se začala vyplňovat. Do střední Evropy se následně rozšířil od jihozápadu výběžek vysokého tlaku vzduchu. Mezi ním a oblastí nízkého tlaku vzduchu nad severozápadní a severní Evropu se nad střední Evropou obnovil zonální charakter cirkulace s postupem frontálních systémů severně od našeho území, které stále leželo v teplejší oceánské vzduchové hmotě. Dlouhodobě teplejší charakter cirkulace, který převažoval na našem území s krátkými prodlevami od 3. lednové dekády, ukončila v polovině měsíce hluboká tlaková níže pojmenovaná Renata, se kterou se dostal hlouběji do Evropy studený vzduch a následně převážil chladnější ráz počasí.

7.3 Silné konvektivní bouře a související extrémní projevy počasí

Rok 2024 přinesl opět řadu zajímavých konvektivních situací, již jarní sezona a červen byly velmi bohaté na nebezpečné jevy spojené s bouřkovou činností. Níže jsou připomenuty vybrané velmi výrazné bouřkové situace, a to nejen ty kroupové.

18. května

Kolem 17. hodiny se v blízkosti Valtířova (součást Velkého Března na Ústecku) objevilo slabé tornádo. Jednalo se o první letošní případ a vyskytlo se na slabší linii přeháněk jdoucích ze Saska. Nejvýraznější část linie vykazovala dle dopplerovských měření z radaru v Drážďanech i známky krátkodobé rotace. Zajímavostí bylo, že tornádo přešlo i tok Labe, což bylo zachyceno i na videích od očitých svědků. Záznam tornáda jdoucího přes vodní plochu, je u nás vzácný. Tornádo způsobilo minimální škody (lehce poškozená zámková dlažba, malé škody na vegetaci). Bylo typickým příkladem nejčastějšího typu slabších a krátko trvajících tornád, které se u nás relativně běžně vyskytují a vyskytovala i v minulosti minimálně několikrát za rok.

19. května

V tomto dni nastala první výraznější situace výskytu bouřek roku 2024. Během odpoledne se v severní a východní části Čech objevilo hned několik pravostáčivých supercel, později k večeru i jedna levostáčivá v oblasti Vysočiny. Nejvýraznější z nich přinesla k večeru na Nymbursku a Poděbradsku kroupy o velikosti 3 až 5 cm, což je na polovinu května velmi „slušný“ výsledek.

2. června

O tom, jak výrazně lokální dokážou být přívalové povodně, jsme se mohli přesvědčit 2. června. Pozvolna se pohybující a relativně „nevinně“ vypadající slabší bouřky postupovaly kolem poledne přes oblast Starého Plzence jihovýchodně od Plzně. Kombinace vysokého nasycení půdy v této oblasti, charakteru a vlastností lokálního reliéfu a intenzivních srážek způsobily v nedaleké obci Štěnovice extrémní přívalovou povodeň, která rozvodnila místní Losinský potok. Štěnovice leží ve spodní části rozsáhlejší pánve, a proto se většina srážek soustředila právě do tohoto jinak velmi malého potoka, navíc nevhodně upraveného již před desítkami let. K vzedmutí toku došlo tak rychle, že někteří lidé zůstali dokonce uvězněni ve svých domovech a k evakuaci musel být povolán i vrtulník. Dle amatérských stanic v této oblasti spadlo 60–80 mm srážek. Ironií osudu je, že podobná situace se ve Štěnovicích stala již 30. dubna 1975. I na tomto případě se ukazuje, že v průběhu času mohou být zasaženy stejné oblasti kvůli větší zranitelnosti k těmto typům přívalových srážek.

21. června

Poslední roky bývá na bouřky velmi výrazná druhá polovina června. Nejinak tomu bylo i v roce 2024, kdy jsme 21. června zaznamenali nejvýraznější supercelární a hlavně kroupovou situaci roku. Situace byla z předpovědního hlediska relativně jasná, otázkou byl jen vliv velkého množství saharského prachu v atmosféře, které mohlo částečně vývoj bouřek znesnadnit nebo zpozdit. To se ale nestalo a první velmi intenzivní supercelární bouře začaly vznikat již odpoledne v Pošumaví v prostředí s velmi vysokou dostupnou konvektivní energií a dostatečným střihem větru. Supercely byly schopné již za 30 min od svého vzniku produkovat kroupy o velikosti 4 až 7 cm na Písecku. Další supercelární konvekce vznikala během odpoledne také v prostoru středních Čech, kde jsme také zaznamenali kroupy 4 až 6 cm hlavně na Mělnicku, Kladensku a Nymbursku. Nejvýraznější kroupy toho dne ale byly až na vnořené supercele na jižním cípu konvektivního systému typu bow echo, který přecházel přes Vysočinu směrem do oblasti jižní Moravy. V několika obcích severně od Znojma (Citonice, Kravsko, Hluboké Mašůvky, Žerůtky,…) padaly kolem 19:30 kroupy o velikostech 5 až 7 cm, největší jsme zaznamenali právě v posledních dvou jmenovaných obcích a dosahovaly průměru až 9 cm. V oblasti byly sice lokální, ale velmi výrazné škody na domech, ale i automobilech.

22. června

Konvektivní situace z předchozího dne pokračovala i během noci v oblasti Moravy a Slezska. V časných ranních hodinách byla ale velmi výrazně zasažena menším lineárním bouřkovým systémem od jihozápadu oblast Třinecka. Oblast zasáhl výrazný downburst (intenzivní propad studeného vzduchu v sestupném proudu bouře), který způsobil velké množství škod. Tyto situace jsou s ohledem na nowcasting (bezprostřední předpověď na následující hodinu nebo dvě) pro meteorologa během noci velmi složitě předpovídatelné, protože drtivá většina bouřek již bývá tzv. vyvýšená. To znamená, že sestupné proudy bouří většinou neproniknou přes stabilní vrstvu při zemském povrchu a nemohou tak hrozit vyššími nárazy větru. Tato bouřka ale zesílila až těsně před oblastí Ostravska a Třinecka. Podobná ještě izolovanější bouřka produkovala downburst i kolem obce Studénka před Ostravou, kde taktéž způsobila velké množství lokálních škod.

srpen

Srpen bývá často hlavní měsíc spojený s výraznějšími přívalovými srážkami. 1. srpna jsme naměřili na stacionární buňce intenzivní srážky na stanici Kubova Huť na Šumavě. Za hodinu zde spadlo extrémních 105,6 mm (celkem až do večerních hodin dokonce 144 mm) a velké problémy přívalová povodeň způsobila hlavně v níže ležící Horní Vltavici. 17. srpna byla více zasažena oblast Moravy a Slezska, na některých stanicích jsme za krátkou dobu zaznamenali i 70 mm srážek. 18. srpna se pak těžiště přívalových srážek přesunulo do Čech. Nejvýrazněji byl zasažen Zbiroh na Rokycansku a Stachy na Šumavě. Právě ve Stachách amatérské stanice naměřily taktéž přes 100 mm, ačkoli stanice ČHMÚ ležící jen několik km odsud ve Zdíkově měla „jen“ 55 mm. Škody zde byly velké, vytopena byla mimo jiné i místní známá sklárna. Ve druhé polovině dne jsme zaznamenali velké úhrny i ve středních Čechách a na Náchodsku, kde měly některé stanice i kolem 70 mm.

7.4 Velmi teplý srpen a začátek září

Srpen byl teplotně silně nadnormální, s průměrnou teplotou vzduchu na území ČR 20,2 °C (odchylka od normálu 1991–2020 byla +2,3 °C) se jednalo o 4. nejteplejší srpen zaznamenaný v řadě od roku 1961. Vyšší průměrná srpnová teplota byla zaznamenána v letech 2015 (21,3 °C), 1992 (20,8 °C) a 2018 (20,6 °C). Velmi teplé období nastalo uprostřed srpna a na přelomu srpna a září s průměrnými teplotami na území ČR 5 °C a více nad normálem. V těchto horkých dnech denní maxima teploty vzduchu na našem území často přesahovala 34 °C. Nejteplejším dnem léta a celého roku byl 14. srpen, kdy denní maxima teploty vzduchu vystoupala na 35 °C a více na 15 stanicích standardní sítě ČHMÚ. Nejvyšší hodnota 37,1 °C byla naměřena na stanici Strážnice.

Období na přelomu srpna a září bylo nejen velmi teplé ale i srážkově chudé. Denní maxima teploty vzduchu od 23. srpna do 8. září často překračovala 30 °C a odchylka průměrné denní teploty vzduchu na území ČR od normálu 1991–2020 byla po většinu tohoto období vyšší než 7 °C. První zářijová dekáda byla dle průměrné teploty vůbec nejteplejší u nás dosud zaznamenanou. Během mimořádně teplé první dekády září bylo na našem území zaznamenáno 8 tropických dní a 6 tropických nocí. Podobný počet tropických dní byl zaznamenán v září 2023 (8 dní) a 2016 (9 dní). Vyšší počet tropických nocí nebyl na našem území v září dosud zaznamenán.

Synoptická situace:

Srpen 2024 byl charakterizován přechody frontálních systémů od západu. Blokující oblast vysokého tlaku nad jihovýchodní polovinou Evropy znamenala pro střední Evropu častější přísun teplého a vlhkého vzduchu od jihozápadu. Srážkovější období byla střídána přechody oblastí vyššího tlaku vzduchu, což přinášelo přechodně bezoblačné počasí bez výrazných srážek. Kromě velké části severní Skandinávie se velmi teplý vzduch udržoval v celé jihovýchodní polovině evropského kontinentu včetně České republiky. Na přelomu srpna a září se frontální systémy, které postupovaly přes Atlantik k východu, nad Britskými ostrovy a západní Evropou stáčely k severu a severovýchodu a jen zřídka a velmi slabě ovlivňovaly počasí na zbytku kontinentu. V oblasti střední Evropy odchylka teplot od normálu přesahovala i 5 °C. Velmi teplé zůstávaly i vody západního Středomoří, v oblasti Ligurského moře a v severní polovině Jaderského moře byla srpnová odchylka od normálu i přes 4 °C. Konkrétně v Janovském zálivu se na přelomu první a druhé zářijové dekády teplota mořského povrchu stále udržovala kolem 27 °C.

7.5 Extrémní srážky a povodeň v září

Září 2024 bylo na území ČR srážkově mimořádně nadnormální, průměrný měsíční úhrn srážek 179 mm činil 298 % normálu 1991–2020. Jedná se tak o nejvyšší hodnotu srážkového úhrnu pro září a dokonce druhý nejvyšší měsíční úhrn srážek na území ČR vůbec v období od roku 1961. Vyšší měsíční srážkový úhrn (204 mm) byl zaznamenán pouze v červenci 1997. Dosud nejvyšší srážkový úhrn za září byl 115 mm z roku 2007. Výjimečnost takto vysokého srážkového úhrnu, zejména mimo letní období, dokládá i jeho porovnání s normálem. Takto vysoké procento normálu (298 %) nebylo dosud zaznamenáno pro žádný měsíc v období od roku 1961. Nejvíce srážek ve srovnání s normálem 1991–2020 dosud spadlo v březnu 2000 (252 % normálu).

V Čechách spadlo v průměru 162 mm srážek (289 % normálu) a na Moravě a ve Slezsku spadlo v průměru 212 mm srážek (316 % normálu). Nejvíce srážek v porovnání s normálem 1991–2020 spadlo v krajích Jihočeském (379 % normálu), Pardubickém (344 % normálu) a Jihomoravském (346 % normálu).

Vysoký měsíční úhrn srážek byl způsoben extrémní srážkovou situací z 11.–16. září vedoucí k ničivé povodni. Úhrn srážek za toto 6denní období činil více než 80 % celkového měsíčního úhrnu. Zasažen byl především východ a jih našeho území. V oblasti Jeseníků byly za toto 6denní období zaznamenány úhrny přes 500 mm (stanice Švýcárna dokonce 704,2 mm).

Nejvydatnější srážky byly zaznamenány ve dnech 13.–15. září. Dne 13. září byly vysoké srážkové úhrny zaznamenány na většině našeho území (často 50 mm a více). Nejvyšší denní úhrny překročily 100 mm, tato hodnota byla překročena na více než 70 stanicích (8 % hodnocených stanic), a to zejména v oblasti Krkonoš, Jizerských hor, Jeseníků a také Ostravska a Opavska.

Nejextrémnějších denních úhrnů však bylo dosaženo dne 14. září. Srážkové úhrny nad 30 mm se vyskytovaly v téměř celé oblasti Moravy a Slezska, Vysočiny, Krkonoš, Jizerských a Orlických hor a jižních Čech. Extrémní byly srážky zejména na východě republiky v oblasti Jeseníků a Beskyd, kde srážkové úhrny překračovaly i 200 mm (na více jak 20 stanicích). Nejvyšší hodnotu (385,6 mm) zaznamenala stanice Švýcárna a byl tak překonán historicky nejvyšší denní úhrn srážek naměřený na území ČR 345,1 mm (Bedřichov, Nová Louka, 29. července 1897). Dosud nejvyšší denní úhrn naměřený v měsíci září 220,5 mm (Kořenov, Jizerka, 5. září 1915) byl překonán velmi výrazně (o více než 160 mm). Nikdy dříve nebyl denní úhrn srážek přesahující 200 mm v měsíci září na území ČR zaznamenán. Více jak 300 mm srážek bylo dále naměřeno na stanicích Bělá pod Pradědem, Adolfovice, vodárna (337,3 mm) a Lipová-lázně (305,3 mm) v okrese Jeseník. Všechny tyto stanice s úhrny nad 300 mm nespadají do standardní sítě ČHMÚ. V standardní síti ČHMÚ byl nejvyšší denní úhrn (283,0 mm) naměřen na stanici Heřmanovice. Nad 100 mm naměřilo pro tento den přes 130 stanic (14 % hodnocených stanic).

Dne 15. září byly nejvyšší denní úhrny (přes 80 mm) zaznamenány v Krkonoších a Jizerských horách. Nejvyšší hodnotu zaznamenala stanice Labská bouda (111,5 mm). Srážkové úhrny nad 30 mm se však ještě vyskytly i v oblasti Jeseníků, Šumavy a Novohradských hor.

Extrémní byly denní srážkové úhrny i úhrny kumulované za více dní tohoto srážkového období (2–6denní srážky). Na mnoha stanicích byly překročeny velmi výrazně srážkové úhrny s průměrnou dobou opakování 100 let či více. Stoleté hodnoty byly v případě 6denních úhrnů překročeny na více než 330 hodnocených stanicích (39 % hodnocených stanic), podobně u 4denních úhrnů za období 12.–15. září 2024 to bylo rovněž na 39 % hodnocených stanic.

Nejvyšší 6denní srážkové úhrny za období 11.–16. září 2024 a vyhodnocení jejich extremity jsou uvedeny v Tab. 7.1.

Synoptická situace:

V pondělí 9. září přešla přes naše území k východu první studená fronta, která přinesla ochlazení a první výraznější srážky po předchozím suchém a teplém období. Tato srážková epizoda vzhledem k nízkému nasycení krajiny nezpůsobila významnou odtokovou odezvu.

V úterý 10. září se mezi Islandem a Britskými ostrovy na frontální vlně vytvořila tlaková níže, která se v dalších dvou dnech západně od Norska prohlubovala. Mezi ní a tlakovou výší nad Azorskými ostrovy začal proudit nad Evropu studený arktický vzduch a v silném polárním tryskovém proudění pronikl až nad západní Středomoří. Studená fronta spojená s tlakovou níží začala přes naše území přecházet k jihovýchodu během středy 11. září. Při průniku studeného vzduchu nad velmi teplé vody západního Středomoří započal intenzivní proces cyklogeneze a ve čtvrtek 12. září v oblasti Janovského zálivu a severní Itálie vznikla tlaková níže, která od skupiny sdružující národní meteorologické služby centrálního Středomoří dostala jméno Boris. Zároveň se i ve vyšších vrstvách atmosféry z výrazné brázdy nízkého tlaku vzduchu, která postupovala ze Severního moře k jihu, začala tvořit samostatná tlaková níže. Tato níže se v interakci mezi polárním a subtropickým tryskovým prouděním začala prohlubovat. Vznik tlakové níže způsobil, že se fronta začala vlnit a její postup se přes střední Evropu zpomalil. S ní spojené srážkové pásmo se tak jen zvolna přesouvalo z Čech přes Moravu a Slezsko nad Slovensko, kde se jeho postup zastavil. V pátek 13. září začala tlaková níže postupovat k východu až severovýchodu po dráze Vb dle klasifikace van Bebbera, přičemž dočasně docházelo k její segmentaci, tedy tvorbě několika samostatných středů níží.

Během soboty 14. září postoupila tlaková níže nad Rumunsko, jejímu dalšímu pohybu k severovýchodu ale bránila tlaková výše nad východní Evropou. Za přispění výrazné cyklonální vorticity (vířivosti) se začala níže retrográdně přesouvat ve směru výškového proudění přes západní Ukrajinu nad jižní Polsko a Slovensko, kde její postup zablokovala další tlaková výše, která se zároveň přesouvala z Azorských ostrovů do západní Evropy.

V neděli 15. září se tlaková níže začala na rozhraní Maďarska a Rumunska spirálově otáčet a pozvolna vyplňovat. Ve vyšších vrstvách atmosféry se níže přesouvala nad Balkánský poloostrov. Srážkové pásmo postupovalo z východní poloviny republiky na západ, na Moravě a ve Slezsku se přechodně protrhala oblačnost a vyskytovaly se zde jen ojedinělé přeháňky. Šlo ovšem o přechodný stav. V noci na pondělí 16. září k nám po severním okraji výškové tlakové níže se středem nad Srbskem přechodně pronikl vlhký vzduch z Černého moře a s ním i další srážky. V noci na úterý 17. září začala počasí u nás ovlivňovat rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu se středy nad Britskými ostrovy a východní Evropou, která svým okrajem zasahovala i na naše území. Ve vyšších vrstvách atmosféry se střed tlakové níže začal přesouvat z Balkánu do západního Středomoří, kde mimochodem svou cestu před čtyřmi dny níže započala. Příliv vlhkého vzduchu byl ukončen a srážky začaly ustávat.